Promiň tati...

Víš, asi neumím být taková,
Jak sis vysnil,
Někdy bych chtěla vrátit čas,
A třeba .. se vůbec nenarodit…

Vzpomínám, jak říkal jsi mi, panenko maková,
A já hledala svého motýla,
Zkoušela jsem prolomit hráz,
A žádnou šanci nezahodit…

Já neuvědomovala si svůj vážný stav,
A dětství žila celkem klidně,
Dokud nepoznala jsem lidský chlad,
A život nezačal jít tak bídně…

Já každý večer solila chléb slzami,
A snažila se abys to neviděl,
Pokoušela jsem se skrýt to pár hezkými větami,
Aby ses za svou dceru se už nestyděl…

Promiň tati, já chtěla jen žít,
A malovat svět teplými barvami,
Teď musím tu hořkost z kalichu pít,
A myslet na věci, co jsou už za námi…