Nesená na křídlech pobřežních ptáků
je naše milostná rutina.
Přidáváme jim domněnky do zobáků,
když falešná zdá se tónina.
Do rukou máme zadřená cizí vesla
ty pokouší se s dohodou,
že kdybych jejich tíhu neunesla,
tak skončí loďka pod vodou.
Fantasie neschová se na papíru
než ji další moře převlní.
Největší příliv bývá v době míru,
když se prázdno v srdci naplní.
Vesele s lidmi pomluvy si rybaří,
ryby vplouvají nám schválně do oka.
A šupiny, ty přeci na tváře nepatří?
Tak proč vidím je snad tisíckrát do roka...
Moc hezká básnička. Je o moc složitější napsat báseň o něčem jiném, než o lásce. Fandím a přeju další podobnou inspiraci.
08.04.2007 15:07:00 | J.Švihovský
tfuj pomluvy... =) vubec je nemam rada, ale k do taky?! nadherna basnicka, jen tak dal
08.04.2007 15:00:00 | Gabika
Moc krásná a zajímavá báseň. Zaujala mě a to poslední dobou dělá málokterá;). Vlastně všechna tvá díla jsou moc pěkná.
BTW děkuji za příjemný komentář:).
08.04.2007 11:54:00 | bionic
Víš, málokdy mě zaujme svázaný rým ale vždy jsem měl slabost pro abab, báseň má pěknou myšlenky a dobrý spád
07.04.2007 22:53:00 | Pavel Kotrba