Šílenec

Šílenec

Hluboko v mé mysli je docela maličká železná klec,

která je obklopená bezednou propastí. A v ní sedí šílenec.

Je zamčená na tisíc západů a on svázán pevnými provazy,

ale den co den, noc co noc mě zasypává svými dotazy.

Zdali jen na chvilku pustím ho ven,

Aby poznal něco jiného než náruč železných stěn.

Zdali jen na chvíli nechám ho jít

vstříc lesům a loukám, jen aby věděl, co znamená žít.

Včera jsem podlehla jeho prosbám a uvěřila jeho lžím.

A teď v docela maličké železné kleci někde hluboko v mé mysli si ležím

a jsem sama sobě zajatcem,

sama sobě cizincem

a sama sobě šílencem.