Silueta

Mít tak štětec, papír, barvy
tvoje tělo maloval bych.
Hezky, pěkně pomalinku
siluetu, oblou linku.
Pomaloučku, polehoučku
pak oblouček, po obloučku
namaluji velmi lehce
jedním tahem mého štětce.
Jednou linkou celé tělo
lépe než sám Rafaelo.

Mít tak inkoust, papír, pero
do éteru by zaznělo.
Že jsi krásná jako víla
co mi srdce uloupila.
Já tak umět hledat rýmy
hned bych spojil tvé rty s mými.
A za zvuku saxofónu
bych křičel do ampliónu
jak moc ti to lásko sluší
více než li, sama tušíš.

Mít tak láhev Cabernetu
namaluji siluetu.
Jedním tahem malou vlnku
v jasné noci za úplňku.
A ve světle bílé luny
z malých vlnek, vzniknou vlny.
Pod kterými bude psáno:
Miluji tě tvůj Cyrano.
Já mít štětec, papír, barvy
tvoje tělo maloval bych...