Hvězdopád

Stmívá se... Srpen…

Cvrčci křičíc z přezrálé trávy,

dnes slibují Perseidy.

Stojím, hlavu zakloněnou k nebi.

 

Nebe vypadá jako říční vlnobití.

Proč by mi mělo něco slibovat?

Na pomíjivý svět, lunatiky plašíc,

měsíc se dívá s vážnou tváří.

 

Pohanství pokročilého věku,

kratinká nit pádů,

schopná obyčejného člověka

aspoň na chvíli přišít k nebi.

 

A zakrývaje úsměv oblaky,

navazujíc tisíce plovoucích vnadí,

nebe nahazuje návnadu,

nám, jak nevěřícím rybám.

 

Stojím, se ztuhlým krkem zírajíc

na oblohu, chytám pohledem Perseidy.

 

Ach, přál bych si něco,

dokud další letí!

 

Ach, srpne, jsi smutek a všelék.

Nesplněná přání, nelikvidní touhy.