Poutník.

Podvakrát bouchl vítr okenicí,
obrysy v šeru domy ztrácí.
Únavou poutník usedl na lavici,
v bouři se i stromy kácí.

Blesky jsou, jak, útržky vzpomínek,
údery hromu tě ze snů vrací.
Na mnohé nalezne život lék,
na marnost svůj čas neutrácí..

Podvakrát bouchl vítr okenicí,
ze sna se ozvali ptáci.
Zpozdilé, zní, kroky na ulici;
domů se blíží - bez ovací.