Chci znát své životy, tedy ty předchozí.
V sto rocích samoty obrůstám korozí.
Poslední výlet sem moc dobře nedopad.
Z průšvihů diadém, katastrof vodopád.
Který pak psychotron pomůže nejvíce ?
Mým domem Babylón, nebo snad Prčice ?
V tišině kláštera i v sála vladaře
"Hrom sakra cholera !", klela jsem bujaře.
Vidím, jak opřena pavézou s kalichem,
jednoho kořena flákla jsem řemdihem.
Taky jsem bloumala zoufale po poušti,
to, když jsem hledala oázu.
Ona se skutečně moc těžko odpouští,
ta fůra karmických podrazů.
Člověk to vnímá s nevolí,
když čas ho žene do zákrut.....
a pak se octne na poli.
které je blízko Suchých Krut.
Pozornost chvíli polevíš
a už vlak vjel do stanice,
kde na zdi nápis objevíš
"Vřele vás vítá Kostnice !"
Co na to regrese, co po ní stane se ?
Je to jak v archivu zápisy trhat,
pak koně za hřívu chytit a zdrhat.
Zajímavě napsané, ostatně regrese, jako taková, je více jak zajímavá.
25.09.2024 14:23:55 | Jeněcovevzduchukrásného
Vtipně zpracovaný docela vážný téma...to sei líbí, ráda jsem četla, díky:-)
12.08.2024 21:04:28 | cappuccinogirl
Stav určitě regrese, musí dělat odborník, protože to je hodně důležité.Ale možná je lepší se soustředit na současnost.Ja jsem v minulostí se pokoušela o román,kde hrdinka potká člověka z minulého života, který zemřel na infard.Pribeh končí, že se mu to bojí říci, že by se jí vysmál a že je v závěru věci nechat bez nutností hledat pravdu, protože i určité věci přinášejí bolesti.
12.08.2024 13:42:01 | mkinka