
Nejsem člověk.
Nikdy jsem nebyla a ani nechci.
Jsem báseň na neposečeném seně,
v neprořezaných korunách smrků.
Vyjadřují se skrze mne.
Někdy mám podobu motýla,
někdy hada.
Někdy jsem jen kmitot,
pohyb, který nezabírá místo, nezanechává stop.
- Eeva Kilpi (Animalia, 2016 - preklad Jitka Hanušová)
.......és ott a park, a régi szerelmek lábnyoma,
a csókok íze számban hol méz, hol áfonya,
s az iskolába menvén, a járda peremén,
hogy ne feleljek aznap, egy kőre léptem én,
ím itt e kő, de föntről e kő se látható,
nincs műszer, mellyel mindez jól megmutatható.......
(Rádnoti Miklós, Nem tudhatom..., 1944)