Ach růže...

V tajemném lese
podél černých skal
si zelený žabák
svoje verše psal.
Pod vrbou starší
než jeho děd
na vlnách jezírka
si maloval svět.

Po vzoru básníků
ze starých časů
si lacinou písničku
pobrukoval.
V hlavě mu odnikud
znělo pár hlasů
a on si je poctivě
zapisoval.

V tajemném lese
podél černých skal
si zelený žabák
klidně pokuřoval.
Schovaný v kapradí
sedící na kůře
s měsícem v pozadí
napsal jen: ACH RŮŽE ...

V tajemném lese
podél černých skal
zelený žabák
verše recitoval.
V duchu to zkoušel
snad milionkrát.

Pak se postavil na kámen

a řekl jen kvák ...