Po létě.

Den se oblékl do bílé vaty,
a tóny náhle zmizely;
jen vůně trávy a vlhké hlíny zůstaly,
ráno, kdy se nikomu nechce vstávat.
Žádný mladý kotouč zlatý,
plachty chladné mlhy visely
a na stromech nevlídné cáry nechaly,
ráno, kdy se nikomu nechce vstávat.

Přichází čas, kdy vše je zase jiné,
chladná rána nutí k přemýšlení;
šípy divokých husí daleko odlétají:
a na polích vítr nemá o čem hvízdat.
Z bramborové natě dým se line,
nehledám, kde dávno nic není;
na mapách, kde prázdná místa mají:
a na polích vítr nemá o čem hvízdat.