Tulákem po vlastních snech

Jsem věčným tulákem s pouhými sny

Na cestě hledám, co nikdy jsem nepoznal

A marně vzpomínám, co prožil jsem dávno

Rád bych si připomněl, co mě dřív hřálo 

Na cestě, unaven, nemocen, sláb

Pro trochu štěstí upsal bych duši 

Přál bych si odložit kousek své bolesti

Dýchat ten krásný vzduch zbarvený láskou 

Slyším lásku z vedlejšího pokoje

Vnímám polibky, co nepatří mně 

Než-li bych však cítit v srdci je směl

Raději nebesa by pohřbila mou duši