1, 2, 3, 4, 5
položila jsem ti k nohám
celé svoje bytí, svůj svět.
Před pikolou za pikolou,
nikdo a nic nikdy nesmí stát
nebo nebudeš hrát.
Kladeš si podmínky,
někdy, na něco, tajně.
Jsi jak slepice co zanáší
hledám smysl tvých slov - marně.
Možná ti zůstanou jen vzpomínky,
nemastný, neslaný.
Smutný návraty do minulosti.
Návraty chlapa, co hrál že je zadaný.
Tři mravenčí, dva slepičí
ale nikdy žádný sloní.
Jenže já stárnu
a čas mě honí.
Dávám ti poslední babu
a končím, jestli mě nechytíš.
Naposledy si tě připouštím o něco blíž,
máš poslední možnost - poznat tu s kterou jen spíš.
Chtěl bych tě nějak rozveselit Kačí ..nevím jak...já jsem ten co ví.. co ví hodně a možná ještě víc..vím jak se cítíš.. ale vždyť to všechno víš..
"pověsíme na svý rty iluze"
mám tě rád.
Tvůj
J.
11.04.2007 22:15:00 | Jirda
Ahoj Kačí...ta básnička je skvělá,nápaditě napsaná a obsahově je v ní vše,co ti asi občas prolítne hlavou.
Já ale myslim,že ono se to teď nějak rozsekne a uvidíš,co dál...každopádně tam dál už tě nečeká žádný trápení...fakt- já to vim.
08.04.2007 19:11:00 | Courtnei
před postelí na posteli furt ti musí stát
jinak s tebou nebudu spát...
08.04.2007 17:42:00 | honore de prozac
Ahoj..možná bych Ti mohl napsat něco optimistického..ale dnes ne.. Taky máš pocit, že od 25 letí čas dvakrát rychleji..? Já jo...ale co z toho..stál jsem na obou stranách toho trapného kruhu a stejně zjistíš, že...ale to je fuk..
PS: Jinak krásně popsané..:))
08.04.2007 15:35:00 | Favi