Je ten obraz ke čtení?
Ano, mistře.
Nejsem Leonardo.
To nevadí.
Ženy jsou
krátery
ve výhni abstrakce.
Znáte dno?
Bohužel ano.
Co ode mě chcete?
Privilegium milovat.
Hle, hra šach i mat.
Počkejte.
Přeci víte,
že nemohu utíkat.
Hodiny bijí tak
i naopak.
Časoprostor nesouznění.
Pane rytíři.
Kolikátá milenka to byla?
Mlčte, kejklíři.
Ten rum ve spíži je váš
a tento obraz bude jenom pro ní.
Jste na brunety?
Promiňte.
Neviděl jste nic.
Jdu malovat
střep i číše budoucnosti.
Barvy bez názvu
i okrasu neznámému lvu.
Klid.
Mluví tempera
a radost vyvěrá
do trojcípého já.
Hurá.
... teda Jitko, ty jsi čím dál lepší; moc hezké, děkuji...
02.09.2024 22:13:16 | mravenec
tak ta se ti "individuálně" hodně zdařila!!
ženy jsou krátery ve výhni abstrakce
v níž barva byla touhou opilá
a konec štětce nevěděl, kam dřív
po plátně klouzal - vracet, nevracet
tu destilaci slív..
02.09.2024 11:03:26 | šuměnka
já teď nejsem s to moc číst, ale jsem ráda, že tuhle jsem přečetla, skvělá, takže místo hurá, říkám - bravo!*
01.09.2024 19:17:45 | Sonador
...Byl by to krásně ztvárněný minidialog na prknech,co znamenají svět....úplně to slyším.....Ji./úsměv/
01.09.2024 19:10:55 | jitoush
Mkinko, tohle je úžasný.
Čtu to pořád dokola. Drží a nechce pustit. Jsi skvělá, básnířko.
01.09.2024 13:20:06 | cappuccinogirl