Srdce mé veď
mě tou spletí cest.
Klidně, až na kraj světa.
Ať každý den
kdy společně jdem
nás dobrodružství čeká.
Obejdem celičkou zem
jsem k tomu předurčen
abych šel za osudem.
Navzdory všemu a všem
jít přímo za sluncem
nikoli za přeludem.
---------------
Srdce mé veď
mě tou cestou cest
klidně, až za oceán.
Po mnoho dní
jsi mou pochodní
hlavně neztratit elán.
Jdu přímo za tvým hlasem
časem i nečasem
vedeš mě po mé trase.
Jak střelka na kompase
jdu znovu a zase
na proti vší té kráse.
---------------
Srdce mé veď
mě přes všechnu šeď
až tam kde slunce svítí.
Až najdu svůj ráj
svůj domov, svůj kraj
louky poseté kvítím.
Až budeš na konci sil
vím že jsem zvítězil
neboť jsem svoje sny snil.
Myslím, že dobře jsem žil
leccos jsem pochopil
a v mnohém se poučil.
---------------
Srdce mé veď
a kupředu hleď
oči se mohou mýlit.
Ty nejlíp víš
kudy mě vodíš
ke společnému cíli..
Na každém kroku cítit srdce
to nejde se vždy lehce
leckdy krok...zabolí
ale ať potká nás cokoli
slunce v duši
to nosí štěstí, zlatě muší
a leckdo tuší
že je lépe smát se, než mít v duši mrak
protože to pak neveselo je na cestách
až půjdeš kolem našich vrat
nechci ti jenom zamávat
křiknu: stav se
a o svůj vítr v kapse
se rozděl se mnou trošičku
stejně jak já s tebou o hrnek kafe...hošíčku:-)
Ten hošíček se mi hodil do rýmu, snad ti nebude vadit, ale, zatra, tipla bych, že ne, ty máš v sobě kus toho věčnýho kluka...a to je super:-)*
11.09.2024 11:27:07 | cappuccinogirl
Wow, na kafíčko se stavím rád až půjdu kolem '-) děkuji za krásný komentář.
11.09.2024 12:38:41 | orokroK