Mám ústa ale nemohu křičet
Svět bez msty a světla
Fénix, který zná důvod popela
Drak a nebo korela
Vnitřně rozpolcen bojíc se vlastního stínu
Myšlenky plující kolem a přesto plný splínu
Roky vryté v tváři vrásky
Slovy plýtvající téma lásky
Moře unáší vše navždy v dáli
Na druhý břeh mezi věčné králi.
Kde je Fénix, tam jsem já
Je to vlastně paráda
že (skoro) každý pád
najde sílu vstát...
Jako nový narození...
Ta dálka kdesi za obzorem
je možná jen otvorem
skluzavkou do nový šance
dá možnost dát se "do novýho tance"
a možná líp už zvládnem kroky...
vždyť učí nás to věky, roky
čas...
Dala jsem se u tebe do úvah, snad nevadí,
leč tvé dílka mnohdy svádí
právě k tomu:-)*
11.09.2024 11:39:56 | cappuccinogirl
Má díla jsou sdělením mého světa a vstup do nich je umožněn komukoliv kdo je chápe:) Takže naprosto v pořádku...
11.09.2024 11:42:00 | neptolius