Já, básník?

Ne, opěšalý jezdec s dlouhým krokem
na pochodu
v botách
bahnem, sněhem
studené škvarky v dlani
dřevorubec mezi borovicemi
bratrsky se objímajícími
hlava z oceli
v dunivém zvuku perlíků a kovadlin
v náprsní kapse
báseň se skvrnami po inkoustové tužce

Pod napjatou šedí
vytékám z otevřené rány do lesknoucí řeky
a škrábu do mrazivých stěn Tvé nepřítomnosti...

Autor RadekČ, 16.09.2024

Přečteno 189x

Tipy 23

Poslední tipující: Rafinka, IronDodo, jort1, Ž.l.u.ť.á.k., Sonador, Jiří I.Zahradník, Helen Mum, enigman, Pampalini, Anfádis, ...

Komentáře (8)

Komentujících (5)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

16.09.2024 21:54:32 Sonador

sten... je to až hmatatelné...

20.09.2024 09:11:21 RadekČ

vím, že vnímáš...

16.09.2024 21:52:16 Jiří I.Zahradník

Vskutku obraz rozervaného básníka...Se nezdáš :))

20.09.2024 09:10:52 RadekČ

Je to tak...:)

16.09.2024 14:30:49 Admirál

No, tenhle styl plný rozervaných jinotajů mi trochu vadí, ale co autor to orginál

20.09.2024 09:10:15 RadekČ

I taková zpětná vazba je důležitá... děkuji za ni.

16.09.2024 13:55:22 mkinka

Vřelé a super.Hlavne škrábat do mrazivých oken tvé nepřítomnosti je velmi silný závěr.Predstavitelne v obrazu svijejich bolestí z konce něčeho,co prostě bolí.

20.09.2024 09:09:46 RadekČ

Děkuji

Já, básník?

Já, básník?

Uživatel

» Přihlásit se

» Registrovat

Online (6+2)