Metafory podzimu
tříští vesmír do nenávratna.
Hlava bez nevolností
jako klikatá spirála.
Přání v nedohlednu
a postel hledá
známá jména
v nadskutečné množině.
Myšlenky padají
jako žalud či kaštan
a útočí s výčitkou na rtech.
Včera mě navštívil
nehmotný anděl
a já mu brečela
v náruči.
Bolest je jen důvod
dlouhého stresu.
Dej mi ruku
před přímou propastí.
... v náručí anděla se pláče úlevně... děkuji...
24.09.2024 21:13:01 | mravenec