Občas si v noci potají,
otvírám vrátka k minulosti.
Mám rád když čas se zastaví,
ve svojí plynulosti.
Vzpomínky stékají mi na rty,
a mají zvláštní chuť.
Tiše si s nimi hraji karty,
a cítím jak mi bije hruď.
Někdy mě unesou daleko pryč,
abych ze světa se ztratil.
Z kapsy pak vytasím hedvábný bič,
abych se neporanil.
A ještě než ráno je odnese,
na dveře napíšu velké M,
Až příště vrátí se,
tak aby věděly, že nebyl to jen sen.
Minulost není jednoduchá a vstřebat jí je často těžké, každý to řeší určitým způsobem, někdo léky a druhý se prostě vypíše, když nemá partnera či partnerku u sebe, které by se mohl svěřit.Zivot dává zkoušky a člověk je hnán, aby překonal své vlastní já,co uvízlo ve smutku.
22.09.2024 09:41:40 | mkinka