Esence osmých

Posvátné ticho krajiny,
kdy noční ptactvo dávno spí
a ranní ještě neprocitlo,
pečetí jejich sen.
.
Všechen čas srdce
v tom krátkém mezidobí
oběma, co o sobě sní,
společně odtikává.
.
V něm každá chvíle lásky
chtivé, vzájemné i všeobjímající,
erótu, fílie i agapé,
jeví se nekonečnou.
.
I život každičkého slova
má věčné trvání,
když v chorálu vesmírných alikvot
vznáší se nad nimi.
.
Ráno pak měkký pocit dne
zacinká ozvěnou těch alikvot,
zachutná na rtech po vzpomínkách,
když už jsou zase znovu sami.