Mlčení hvězd

Toulám se noční krajinou,
obklopen tichem blikajících hvězd.
Nohy jdou ztěžka mokrou bažinou,
nesou mě pryč od hlučných měst.

Jednou se dozvím kam mě zanesou,
prozatím užívám si svět.
To si hned kráčím s noblesou,
když vím, že nemusím už zpět.

Putuju dál, až za les, za řeku,
stojím tam sám, a bez dechu.
A kam teď dál? řeknu si v povzdechu,
a tiše v slzách klekám do mechu.