Vyhořelý čakry

Občas smutný,

někdy veselý,

láskou zblouzněný,

post-traumatem vzkříšený.

 

Vírou zhulený,

smutkem opilý,

štěstím slepý,

nejistotou sevřený.

 

Bez přání,

bez iluzí,

bez kondicionéru na vlasy,

kterej duši zcelí.

 

A s PH neutrál,

co nás prej stejně neumeje,

smejváme ze sebe všechno to,

co nás uvnitř sere…

 

A nikde nic…

V čakrách je shořelá země.

Všechno, co vyzařovalo z tebe,

zároveň ze mě.

 

A ruka zakrejvá nebe.

Hmat protíná hvězdnej prach.

Hřeje nás studenej oheň

a rhinitis v hlavě ucpává žal.

 

Prej je čas vstávat,

začíná další opilá noc.

Vyschlý oči, bez H2O,

který už toho maj taky dost.

 

Co oči nevidí,

naději nespálí.

V paralelním vesmíru se rozední.

Důvěřivý,

naivní,

ráno vchází.