Pod kůží
Pod kůží
Nějak si mě rozebrala,
jako malý dítě stavebnici,
takový ty barevný kousky lega.
„Já vím,
se stává“
Zašeptala.
A pak mi ještě naposledy zatančila.
V mý hlavě,
v těch perverzních fantazií,
kde všechno začíná,
a zároveň nikdy nekončí.
Jen úryvky myšlenek si hrajou,
jako malý.
A před poslední uzávěrkou noci
se mi v hlavě
poslední myšlenky ztrácí.
„Já můžu, co chci…“
S lehkým důrazem řekla
do tmy.
Bylo to trochu mladý,
takový naivní,
ale přes všechny moje protesty,
někde tam hluboko,
naprosto pravdivý…
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
hlavně, že to funguje
11.10.2024 23:47:15 | víc
kdokoli může: co CHCE / a kdokoli nemusí : vůbec NIC
a tím chci říct:
že to mladý a naivní a pravdivý - má punc výjimečnosti
a v setkáním s NÍ - ses dotkl věčnosti
nádhera! :)
09.10.2024 08:15:50 | šuměnka
... A s každým naším rozhodnutím přichází i jistá odpovědnost.
Děkuji Ti, šuměnko :-)
09.10.2024 08:21:46 | Gaspi03
