Pod kůží
Pod kůží
Nějak si mě rozebrala,
jako malý dítě stavebnici,
takový ty barevný kousky lega.
„Já vím,
se stává“
Zašeptala.
A pak mi ještě naposledy zatančila.
V mý hlavě,
v těch perverzních fantazií,
kde všechno začíná,
a zároveň nikdy nekončí.
Jen úryvky myšlenek si hrajou,
jako malý.
A před poslední uzávěrkou noci
se mi v hlavě
poslední myšlenky ztrácí.
„Já můžu, co chci…“
S lehkým důrazem řekla
do tmy.
Bylo to trochu mladý,
takový naivní,
ale přes všechny moje protesty,
někde tam hluboko,
naprosto pravdivý…
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk07.11.2024 22:13:54 uživatel smazán
Tvoje básně zasáhnou...ST :-)
11.10.2024 23:47:15 uživatel smazán
hlavně, že to funguje
09.10.2024 08:15:50 šuměnka
kdokoli může: co CHCE / a kdokoli nemusí : vůbec NIC
a tím chci říct:
že to mladý a naivní a pravdivý - má punc výjimečnosti
a v setkáním s NÍ - ses dotkl věčnosti
nádhera! :)
09.10.2024 08:21:46 Gaspi03
... A s každým naším rozhodnutím přichází i jistá odpovědnost.
Děkuji Ti, šuměnko :-)