Děti

Paní spisovatelko.
Proč nepíšete prózu?
Křičí děti.

To je omyl.
Ale není.


My jsme to nespálili.
Dav se směje.


Vstaňte.
S vámi literatura žije.


Ale jen cinkám pár slov do přístroje.


Skromnost není na místě.


Neutíkejte.
Nebrečte.

My tleskáme.


Ano budoucnost má dětské dlaně
a stránky šedivé vlasy.


Třeba někdy u pohádky
a zavzpomínáme
ne nejmilejší časy.

Jako klas zraje do chleba,
tak písmo je rituálem žití.
Kde chybí láska
je jen transparent přežití.



Nezapírejte se.
My chceme báseň další.

Ach, děti.
Hromádky tisíciletí.