Nedělní rána

Zámková dlažba
mluví bez souznění.
Bylo kdysi růžové?

Úpravy čeká
dopoledne
takřka mírové.


Počítač nechce psát
básně o vymítání ďábla.
Zase jsem to na něj práskla.

Může stroj vidět do mozku?

Asi jo.

I kašel má tisíc přívlastků
a rýma synonymum probdělé noci.


A ten instalatér
by měl příplatky na neděli.
Jemine.


Tak sedím.
Na zítra žehlím
známou garderobu.
Tvořím fantazii
v bráně jsoucna,
kde pavouk sčítá vlákna
bez ptaní i otázek.


Štěstí je žít,
i když se odhodí
ten zašlý kolovrátek.

Nepsat.
To by byl další záchvat zbytečnosti
do rozbouřených kostí
bez piva u nosu.

Raději ten kus sebe
na bruslích roznesu.

Honem.
Krátím si vzduchem trasu.


Mňau.


Kdo říkal, že kočky neumějí lítat?

A koště není jen na zametání.

Moment, brána podsvětí není na hraní.

I Faust byl zvláštní.

Život je aréna
s mečem v hrdle.
Okamžik, setina
i za rohem nudle.

Tak do toho.
Štěkavý špióne.

Panák a jde se.