Kdybych měl spočítat všechny své vrásky,
z očí ti odlepit růžové pásky,
našla bys odpověď na své otázky,
někde v těch kopcích, během procházky.
Kdybych měl spočítat všechny své bolesti,
přinést je na tácu ohlodané do kosti,
Možná bys ve vší své marnosti,
hodila pryč všechny tvé starosti.
Kdybych měl spočítat všechny své slzy,
ukázat řeku jak plavou v ní pstruzi,
možná bys přestala soudit jak druzí,
co se tak pokoutně navzájem druží.
Kdybych měl spočítat míle v mých nohou,
provedl bych tě prstem noční oblohou,
a možná pak v budoucnu, někdy snad jednou,
chtěla bys se mnou, potichu, umírat touhou.
Všichni potichu nakonec,
umíráme touhou,
ve svých marnostech a starostech,
seč máme jen chvilku pouhou,
než nezbyde maso na kostech.
14.10.2024 10:44:20 | Elisa Day
..ve srovnávání už se mnozí utopili..!
to, co ty máš - tak druhé teprv´ čeká
**
a jenom zkušeností jedinec tu sílí
a pochopení je ta ryzost, ze které se smeká :)
14.10.2024 08:41:59 | šuměnka
A zkušeností při topení,
je i cesta na dno.
Podstatou pochopení,
z hlubin napájeno.
14.10.2024 11:36:04 | die4roses