Kočičí hodiny
v prodyšné kuchyni.
Nádobí vidělo jar.
Povlečení
se obrací
na mnohokrát.
Procházka, slunce
v rozbřesku
a taj z nesčetných
nepatrných čtyřlístků.
Subjektivní plátno
míří v abstraktnosti
do nitra sebe samé.
Introvertní rovnováha
dává kulisu z kluzkého másla.
Dojedená samotná rána.
Už mi neuděláš šálek?
Nevadí.
Představím si indiána.
Bude z prérie
a nohy mi umyje.
Proč ne?
Kolikrát komu nepomohla fantazie?
Kolečko občas z klece vystupuje.
I žalář má dobré chvíle.
Bez promile.
Ráno se prostě nic nechce.
Do jetele.
... originál... děkuji...
17.10.2024 21:11:17 | mravenec
A ať okamžiky spokenosti a štěstí životní v maličkostích Tě doprovází. Vždy je důležité najít si to kouzlo prožitku v životě a mít pozitiví energii.
15.10.2024 19:08:13 | Krahujec
Úžasný dílko, Mkinko.
Příjemnej podvečer tobě,
nádobí ať si od jaru odpočine
a kočka na klíně
ať pohladí nitro té,
které fantazie jede tou nejkrásnější prérií *
15.10.2024 16:29:44 | cappuccinogirl
Děkuji mockrát za povzbuzení do tvorby a přeji ti vše nejlepší k tvému milému svátku a vše s tím spojené jenom krásné, já mám v příbuzenstvu také Terezku,tak díky tomu vím a objimam virtuálně
15.10.2024 16:42:59 | mkinka
Fantazie dokáže divy. Kam všude se dostane a, co všechno dokáže: stačí jen zavřít oči. Pěkně napsané. :-))
15.10.2024 09:55:19 | Kan