V oparu minulosti,
hluboko pod propastí,
vracím se k nevinnosti,
k své dětské upřímnosti.
Od lží a přetvářek,
sundám si kabátek,
pak kopnu do vrátek,
pryč od všech šarvátek.
Z té dnešní společnosti,
uteču od všednosti,
opustím povinnosti,
vrátím se k poctivosti.
Napříč všem verším,
jak dlouho vydržím?
Jak dlouho než zhřeším?
Do prázdna křičím!