Procházková

Utíkám lesem života,
mlha se vpíjí do myšlenek,
listí se barví pod nohama,
rozlévám srdce do všech sklenek.

Utíkám polem nadějí,
strašák co děsí se sám sebe,
tak s úsměvem mě zastaví,
ukáže cestu, však prst se mu jen klepe.

Utíkám k řece důvěry,
ta klidná je a teče jedním směrem,
chystám se překročit ty hlubiny,
však měl jsem věřit zvěstem.

Utíkám po říčním dně,
mám plíce plné vody,
život můj pomalu chladne,
a to měl jsem zrovna nový boty.