VERTIGO

déšť pršel až do bolesti
tráva z listů
v zavěšení do tmava krutá
neblahé noci
chtělas to na schodišti ke dveřím kostela
chtělas to
neustání první bouře léta
prudce při společném záblesku
kolena v poklesu
střelci zvěře v okraji lesa
usmýkán tebou ty usmýkána mnou
ztrápeni maliním
jen u bělavé líce snítka probuzení
nad ránem pěšinou každý sám
zvěř k napajedlu jitra