Rozlámaná hledá pero,
v šedi vlasů
sbírá důvěru.
Stejně nic nevydala.
Dívá se vzhůru.
Dlaně roztažené.
Slzy rozebrané.
Proč?
Těkavý pohled sbírá
štědrou mízu
a náruč padá
k prvnímu stromu.
Zem je slovo
i černá zná domů.
ráno je rozlámané pro mnohé z nás
namoč ty kousky do bílé kávy
učeš si jemně šedivý vlas
a nech den, ať ti sny povypráví
poté si dej, na líce smích
a vejdi do časů ku obědu
každý den krásný je - a byl by hřích
ve čtvrtek řešit ještě středu..
pusu :)*
31.10.2024 08:27:11 | šuměnka