Už neplač

když smutníš 
ani opadavým listům nechce se opadat 

každá slza zabolí netušeně v člověku 
co tě kdysi znal 
a její dopad vzbudí vzpomínku 

když smutníš 
měsíc zatouží po zahřátí 
a každou hvězdu přivinout si 

temnota není nic než slza 
je průvanem z tvého domu do ulic 
nic než plačící mlha osamělých měst 

když smutníš 
přichází ke mně slova odevšad 
abych přeříkal tvůj pláč a řekl 

už neplač