Pontony

Betonovou ulicí
   utopenou v neonech
      na řece vzpomínek
         on s dírou na plíci
            plave na pontonech
               tam kdes byly mosty
            než shořeli tichem
         míval svého srdce hosty
      jak vlaštovičky odlétli
   pokořeni strachem
kamsi do teplých krajin...

               Kdo zasévá bolest
            sklízí pak samotu
         a smutku ratolest
      propálí mu plíci
   s krabičky cigaret
končí slza na líci
   za bouře hněvu
      myslíc na něhu
         propadá v splín
            jediným přítelem
               zůstává vlastní stín...