Vracíš se k večeru
Vracíš se k večeru
Vracíš se k večeru
já mívám na mále
plačící kometa
uprostřed letu
sršící v éteru
v pohybu nestálém
chytím tě do dlaní
navzdory světům.
Vytvoříš ze vzlyků
jiskrné korále
marnivá Natálka
co sbírá plody
a hlavy epiků
válí se před králem
když vstoupím po druhé
do stejné vody.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Máš talent:) básničky něco řeknou a přotim jsou tak milé:) snad sjem tě u té první nějak neurazila, ale chtěla jse si přečíst i něco dalšího...v té první bych možná jen upravila místy slovosled, je hodně hezká, občas i to, když přehodíme slůvka udělá hodně, ale je tvoje, nechej ji radši tak:))
A hodně štěstí. nemusíme být ani kůstkami,lidé si nás mohou pamatovat i z úsměvů, které jim na ulici darujeme
21.06.2007 17:15:00 | Sunny
Právě jsem četla na diskusním fóru, jak moc často se tu dávají stovky, ale já se nenechám dovolím se tě urazit plným počtem, protože tvá báseň mě víc než potěšila.
je propracovaná a ať už je prožitá nebu ne, je také krásně procítěná(páni takových pro v jedné větě:)) )
10.04.2007 08:21:00 | Fosca
