Vědění

Vědění 

Polykám jedno za druhým

a stejně mám příšerný hlad.

Hele, jak je můj orgán prázdný, prosím, jen se račte podívat!

Přijatých chutí si vůbec nevšímá,

ta nezbedná nádobka bezedná,

a ta rychlost látkové přeměny do nicot! Ta rychlost je přímo vražedná.

A okolo mě je tolik sladkých myšlenek

smotaných jak cukrová vata do vět!

Škoda, že pár jich rozpouštím v zapomnění a pár jich nechávám rezivět.

A najednou mi zničehonic došlo,

teď když vrásky vídám čím dál víc,

největší vědění lidského ducha je, že nevíme vůbec …

ale vůbec …

 nic.