Ž e n a

Jsem spadlým listem se stromu
který se k zemi snáší

jsem malým shlukem atomů
v kterém se jádra plaší

jsem vodou která odtéká
k velkému moři v dáli

jsem jiskrou sluncem rozžatou
co sama sebe spálí

jsem hrstí země na poli
co čeká rozsévače

jsem slzou kterou zabolí
když nesena je pláčem

jsem prázdnou dlaní žebráka
když o almužnu prosí

jsem studnou štědrou na vodu
jsem ranní písní kosí

jsem ohněm který uhasí
pak křídlo motýlí

jsem vším, čím osud mít mě chtěl
na zemi - na chvíli