Vítr

Vítr

Tak silně foukáš,
až vkrádáš se mi blíž a blíže.
Na těle tě už cítím,
přestávám vnímat, co je zemská tíže.

Foukej, foukej ještě více
nečekej, až mi zhasne moje svíce...
Chci se jen kouknout na zem shora,
chvilinku býti blízko Boha.

Zase se vrátit, zpátky na zem
uvědomit si, že snad jsem blázen.
Létat budu ještě dosti,
až ve mne nebudou hmotné kosti.