Tady a teď

Zavřít oči a usnout, 
nechat se přikrýt klidem,
jak mořská pláž vlnou za přílivu,
nechat se pohladit snem,
iluzí štěstí, 
usnout a už se neprobudit,
přenesen o miliardu světelných let,
blíž k začátku konce.


Ostnatým drátem se omotám
a skočím do řeky proti proudu času ,
vodou pohlazen po těle,
zatížen bolesti
a vzpomínkou na tebe.


Jak moc se člověk musí zabít,
aby opravdu zemřel?