V přeplněném vlaku

sedíme tu
namačkaní
jako sardinky
v konzervě
naše těla
si nedobrovolně
vyprávějí příběhy

*

mladá matka
drží dítě
starší pán
své tašky
všichni držíme
svou malou pevnost
v moři těl

*

stojíme tu
jak figurky
na šachovnici
každý pohyb vlaku
mění naše
postavení

*

každá zatáčka
nás promíchá
jako kostky
v kelímku
hrajeme hru
bez pravidel

*

cizí dech
na krku
je intimnější
než některá
milostná vyznání

*

pod oknem
spící dívka
její hlava
klesá
na rameno
neznámého muže
je to poezie
náhodných setkání

*

když vystupuji
zanechávám
otisk tepla
na sedadle
pro dalšího
cestovatele

*

jsme všichni
součástí
jednoho příběhu
který píše
rozjetý vlak

*