Poslední okno.
Poslední okno.
Poslední okno do tmy svítí,
ostatní zhasla a šla spát.
Kometa oblohou se řítí:
vyběhnu ven ji zamávat.
Proletí kolem zadýchaná,
s sebou si nese stříbro hvězd.
Je scuchaná, je nečesaná,
nemá čas dbát na pověst.
Letí a dívá se provinile,
bojí se, že dokonalá není.
Své prožívá krušné chvíle:
v duchu touží po převtělení.
Poslední tipující: Admirál, Sid, Ž.l.u.ť.á.k., Rafinka, Anfádis, jort1, Iva Husárková, cappuccinogirl, enigman, IronDodo, ...
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk30.11.2024 16:37:23 Admirál
Námět je skvělý, zpracování čtivé a napsané srozumitelnou formou. Tip, i když tipuji spíše výjimečně.
30.11.2024 00:30:26 cappuccinogirl
Ta co rozcuchaně neučesaná září
je pro mne kometa s lidskou tváří:-)
Když kolem letí, to stříbro hvězd
jí všude padá, neuhlídá...
a díky tomu zdobí každou z cest
po které se vydá:-)
Krásná báseňka, Kane*
29.11.2024 21:41:06 enigman
ehm pár komet jsem potkal ale rozhodně se netvářily provinile...spíš jak se říká do světa hodily vidle...
29.11.2024 21:58:14 Kan
Záleží, v jakém lokále jsi je potkal. Některým je to jedno, jestli jsou trochu pocuchané. :-))
29.11.2024 17:14:46 Marry31
Kometa možná dokonalá není, ovšem tahle báseň ano. Skvěle zachycená atmosféra
29.11.2024 10:38:05 šuměnka
věřím, že se tak necítí!! :)
ani provinile, ani nemá strach
plachtí si ladně ve svých elipsách
s rozcuchem kolem sebe,
jiskrami na patách
a chvostem mocně rozsvítí
v naději černočerné nebe
a splní všechna přání těch
- co v světle okna sledují ten spěch
:)
