OSAMOCENI V BŘEZÍCH DELTY

v hlubinu dávno již oddáno 
sestoupeno smírem všech výdechů
až k samotnému trychtýři vášně  
ponoření respektu i práva 
vmazáno v jílové dno
a jen tu a tam pohne se řasa
to když proudem provlaje jeseter
jak vlhké je bezčasí 
kdy ve snách korýšů ukryt je včerejší den
kdy vše je ponořené 

vím že o sebe přijdeme 
vylijeme se z břehů 
a každý sám vpijeme se do rozpuklého okamžiku 
každý jediný, osamoceni v březích delty
kde štíhlé drátky šedých volavek
roznesou mokřadem naše poslední společné sny