Anotace: Slibuji, že je to moje poslední morbidní (aspoň zatím...)
Až jednou vyhořím jak palivo v reaktoru,
a mí drazí pohřbí mě pod kamenné desky,
já budu chtít, místo kamenů, kolo od traktoru,
aby všichni věděli, že jsem byla holka z vísky...
Až ze mně jednou bude poprašek popela,
a doufám, že to nepřijde tak brzy,
omluvím se všem, že jsem ještě nechtěla,
a možná, že mě křivdy vůči nim mrzí.
Až jednou budu spát pod kytičkama,
s hlavou na polštáři z kamenných drolků,
do hovoru dám se s červíkama,
kamarádi stanou se z brouků...
Až budu mrtvej, bude mi vše jedno;
budu-li někde pohřben, spálen,
nevadí mi zima ani vedro.
Vyberte mé orgány, kůži a svaly,
někdo aspoň bude posmrtně pochválen,
živí prodejce dostane pěněžní dary.
Nevnímám totiž nic, je mi vše jedno.
Mozek je navěky usmrcen,
vemte si ze mně promězamě všechno.
07.05.2007 10:54:00 | jehlaspichlas
Morbidní...jsou prostě hodně dobrý. Já to vím nejlíp, jiný ani psát neumím:)
10.04.2007 20:55:00 | deuxEm
Kolo od traktoru..? Nechceš radši žigulíka? Je zachovalej...:-)
Co tě to zase napadá, tak mladá, a už by to psalo závěť :-)
10.04.2007 20:50:00 | lidus