SLONOVRAT

Večer bránou nezamčenou utekl můj slon.

Kde ho hledat, co si počít? Uspořádat hon?

Pocit matky, jejíž dítě trpí hladem, zimou,

jistě znáte – řekněte mi, je to mojí vinou?

Slon je obřík, ale přesto docela se ztratil.

Ještě mi ho domů nikdo šupem nenavrátil.

Venku mrzne, tma až hanba, slon tam bloudí sám,

uši zplihlé, chobot taky, strach o něj fakt mám.

Seno, slámu, zeleninu kolem plotu rozházím.

Širým světem milé slůně myšlenkami provázím.

"Vrať se, drobku, vrať se domů," věty tiše vysílám.

S představami o shledání pozdě v noci usínám.

Prosím nebe o obrat,

Očekávám slonovrat.

(P.S. Slon se vrátil další den,

Chtěl prý jenom jít sám ven.

Už není kluk všetečný,

Je teenager statečný.)