Dřevěná říkanka

Když krátí se noc, tak vidím jak moc

tvé světlo se blíží

když bělmo jelena, ta přesvatá proměna

i mé oči se klíží...

Představ si hrušeň co rodí fíky přezrálé

a krajtu na vrcholku stěžně

proklej už konečně ty bělivé korále

proklej je zbaběle, proklej je něžně...

I já býval admirál lidských srdcí

co zbožně hleděl na měsíc

co postrácel v hlavě moc věcí

a pak je už nenašel, prosíc...

dej mi pár vteřin jen štěstěno

ať udeří hrom

dej mi pár koní, jejichž nozdry zpěněno

uhasí žízeň tu pro dívčí strom...