Nesmyslná hra

Nic není lehké, jak bych si přála,
nic není tak, jak může se zdát,
klamou mě myšlenky a tvoje slova,
tak co mi zbývá ? Jenom se smát.

Z pocitu marnosti stavím si hradby,
které pak přelézám… kvůli tobě,
když sám bloudíš mezi světy…
a zmatek máš hlavně sám v sobě .

Oheň hřeje, ale často i pálí,
nechceš ho hasit… ještě ne…
stačí jen ustoupit o krok zpátky
a pak se vrátit… zase tě zahřeje.

Až přijde déšť, co všechno zmáčí,
proud vody hradby strhne…
uhasí oheň a spláchne stopy,
příroda ožije… ale my ne…