Z postele vidí Prahu
a tvář se rovná do úsměvů.
To samo nebe lepí pohledy
jako obrázky nevšední.
Vezmi si hrneček a vař.
Nejsem děda mráz.
Ty básničky jsou karamelky
na obloze.
Spisovatelce klestí
právě štěstí na obraze
Poklepu tlapkou
Ty vlečko budoucí
v závětří přízně,
co nese vůní levandule.
Přijď psát za nocí,
co nespavec pookřeje.
Dobrou noc, verši naděje.
A příště,
co upečená buchta nese,
je věc,
úsměv i chuť jinotaje.
A ejhle.
Už spí kolovrátek ráje.
Ty sluníčko noci.
I cukr se dá krájet.
Fantastiko milá Jíťo **
07.01.2025 12:04:45 | Dejvis
Jířa měl radost a tak básnička splnila účel a hned složil pro mě.
Je hodný.
07.01.2025 12:09:09 | mkinka
další tvoje výtečná báseň, jsem teď na tebe nalezen, dnes se mi ta tvoje tvorba nejvíc páčí a to mám po půlnoci a přečetl jsem půlku sbírky básní polské autorky...
07.01.2025 01:10:31 | KarMa
Děkuji za podporu,Polsko mám ráda, mají jiné chutě gurmanske,ale jsou velmi srdeční. Byla jsem v Gliwice, krásný kostel a milé uličky.
07.01.2025 01:14:46 | mkinka
srovnat z knih tvář
a profil z hřbetů
dát přečíst noci jednu větu
a světlu nechat zář :)*
06.01.2025 14:37:13 | šuměnka