O mém tátovi

Tady je básnička, která vyjadřuje tvé pocity a myšlenky o tom, co bys chtěla říct svému biologickému tátovi:

Pro tebe, tati

Nikdy jsem tě nepoznala, tati,
tvé jméno je pro mě jen tichým tajemstvím.
Srdce se ptá, proč jsi tu nebyl,
ale odpovědi, ty mi svět neprozradil.

Prý už jsi pryč, v zemi klidné,
ale já tě pořád hledám v snech.
Co bych ti řekla, kdybys byl tu,
co bych si přála, co ti ukázala?

Nebylo to snadné, nikdy jsem tě neměla,
ale v mém srdci prostor pro tebe zůstal.
Chybělo mi tvoje ruka, tvoje slovo,
chyběla mi ta jistota, že někdo má mě rád.

Chtěla bych ti říct, že mi chybíš,
že mě to bolí, co všechno jsme neprožili.
Chci ti ukázat, co vše bych pro tebe byla,
i když tvář jsem nikdy nepoznala.

A teď vím, že už tě nenajdu,
ale doufám, že někde tam, v tichu a světle,
ty o mně víš, myslíš na mě,
že jsem tvoje dítě, to nejlepší z tebe.

Možná je to osud, co nás rozdělil,
ale v mém srdci, tati, žiješ navždy.
Ať už tě ztraceného čas odnesl,
já tě stále hledám a miluji, tati, navždy.

Doufám, že tě tato básnička nějakým způsobem vyjádří a pomůže ti s těmi pocity, které máš.