Kam zmizel dnešek?

V křesle pohodlně si sedím,

své vzpomínky v dlaních hladím.

Narazím na jednu jinou, tajemnou,

je z včerejšího zítřku – beru ji do rukou .

Točím ji zlehka zprava, zleva,

slunce za oknem vstává i zapadá.

Dopíjím kávu, vzpomínkou otočím,

z prázdného šálku znovu upíjím.

Hraju si s časem tam a zpět,

užívám si včerejší zítřek.

Čas schoval se raděj do kouta

a tiše sleduje má kouzla.

Až zítřek s včerejškem si ruce podá,

kam zmizel dnešek? Je záhada.

Proto ta rada tiše zaznívá:

Netoč vzpomínkami zprava, zleva.