Anotace: --vlastně vůbec není
Nevím kdo jsem. Poslouchám rozhovory
mlčenlivého pokoje, který nemám.
A cosi pláče,
na mé pravé tváři. Od spánku
až ke krku.
.nic, něco a pravda, která je zase lží.
Nevím kde jsem. Cítím dotyky
milovaných dlaní, které neznám.
A kdosi se vkrádá,
do mých nedopsaných očí. Od víček
až k myšlenkám.
.něco, nic a lež, která je zase pravdou.
Potřebujeme nezbytně jasnosti svých pěti smyslů, ...
... abychom prožili jistou řadu let ....
která jsou nám ... spravedlivě vyměřena ...
16.04.2007 15:26:00 | HarryHH
když už barča postaví něco na paradoxech, tichu a samotě tak to vždy stojí za to
12.04.2007 14:02:00 | Pavel Kotrba
tyjo....Tangarinko,ta je fest krasna... :))) na zamyšlení,proste perfekt
12.04.2007 06:54:00 | Malá Trapka
...nech lež ležet tam kde je :-)
...a raději koukni na pravdu... když poznáš jaká je... je líp s ní, než se lží...věř mi :-)
Hele roboti ti sem dali NeBE...a já posílám sluníčko s beránkem...aby nebylo tak prudký :-)
11.04.2007 22:00:00 | no