Karavana

Viděl jsem karavanu malířů,
ústa pevně svá měli sevřená,
jako strojení kovových pancířů,
co rytířská svírají ramena.

Za nimi brázda poztrácených stop,
nikdo se neotáčí, aby je vzali.
Sveřepí se štětci bojovali a úchop,
v obavách, aby své dojmy nesmazali.

Pouště své odstíny často mění
a malířů barvám dochází dech.
Námaha jejich každodenní,
dá rozpoznat se na plátnech.

Viděl jsem karavanu malířů,
v písku, jak za sebou jdou údolím,
jako sada ozubených talířů,
co spolu stávají se soukolím.