Uvnitř krychle

Troskotáš hledě do oken z papyru

průsakem brzkých mámení fialek

kouzlo jak křik kotníků pominulo

a strom kácí se v hnutí mysli jara...  

Jsou stébla absolutního milování

a křídla důvěry prchající k domovu

i my kladem tmu z těsta zářičů

i ty pozřen sluncem radostným...

Křemenem bušících srdcí je den

přečištěný ohněm i ostřím tepe

ve chvílích oněch nezradil

povil sémě z hlubin poledních...

Jařmo vyvanulo z chřestýších kůží

cit jak pára z tavby růží květů vykvetl

a z taktovky z lana konopného

vyvěrá konvalinková symfonie...

Pohlaď mi paže ještě naposled...